|
|
SVOJHRAD 2006
Nálada se nám však mění v okamžiku, kdy se přibližujeme k hradu. Ten totiž za ty roky, co jsme zde nebyli, pořádně zchátral. Co zchátral - zhnil! Pěkně odzpoda se do jeho předhradí tlačí voda a pohostinské pokoje, ve kterých jsme pobývali, a které by mohly vyprávět, už zřejmě obyvatelné moc nebudou. Vcházíme na hradní přednádvoří a koukáme, že stodola napravo přišla o střechu. Že by požárem? Ponuré počasí na ponurosti celého hradu ještě přidává. Brána je však otevřená a za ní varující nápis o nezbytné zavřenosti hradu: Vstup na vlastní nebezpečí! To se přece píše na zříceninách, ne?
první seznámení s hradem: 5.12.2006
Za branou si nás nikdo nevšímá a tak vstupujeme dále. Průhled do hospody nic moc, vypadá to, že je tady zavřeno už dlouho. Jdeme tedy dále. Předhradí, respektive místo, kde jsou záchody a koupelky, tak to hnije komplet až nahoru, hospodářství s prasaty a dalším drobným zvířectvem je rozvráceno a vypadá to, že to tak má být. Do areálu hradu se nyní lze dostat z mnoha stran. Jdeme dále k zámecké zahradě. Ta jediná se má ještě k světu. Mnohem horší je to však ve věži. Přímo ve vstupu je puch a bordel, za který by se nemuseli ani bezdomovci stydět, je cítit plíseň a nahoře už vím proč. Střecha se nezavírá, navíc je děravá, takže do věže zatéká. Výhled je však opět famózní. Ten ocením jenom já, poáč kolegům je prý z výšek nevalně.
Scházíme se opět až na hradním nádvoří, do kterého scházím starou známou temnou uličkou. I pod věž do "sklepení" kouknu, jestli jsme tam náhodou před lety něco z pokladu nezapomněli a ...nic. Na nádvoří koukáme nevěřícně na zachovalé střešní tašky. Jistě jen náhodou jsou všechny tyhle původní tašky z hradního paláce pečlivě poskládány jedna vedle druhé, zatímco střecha se skví pravou českou pálenou taškou, ale fungl novou. Divné, říkáme si. Hrad hnije odspodu, ale začali střechou? Kdopak tomu tady teď vlastně šéfuje? Nechce se nám věřit, že ta zkáza všude kolem je prací starého kastelána. Nebo jsou teď zase v módě romantické zříceniny? Tata otázka nám zůstává ještě na pár dnů utajena...
Vy však už asi nejste zvědavi na nějaké moje tlachání, ale chcete vidět fotky z hradu. Tady je máte. Na svou obhajobu musím říct, že jsem se nesnažil nijak hrad hanobit. Vždyť je tam někde pod věží schována pěkná řádka vzpomínek, bojovek, úletů a nevím čeho ještě. Jen ten stav hradu nás skutečně nepotěšil...
nostalgická vycházka okolím hradu: 19.12.2006
Musím říct, že čím déle jsme na Svojanově pobývali, tím více si nás získával. Uvykli jsme i stálým rituálům, které nás provázely a tak s blížícím se koncem jsme jen litovali, že nezbyl čas alespoň ještě jednou navštívit Hamry. Před posledním večerem, kdy jsme dojeli na Svojtown poměrně brzy, jsem podnikl ještě poslední nostalgickou vycházku okolím. Samozřejmě jsem začal cestou k hradu a jaké bylo moje překvapení, že dlaždiči za ty dva týdny skutečně dokončili cestu ke kostelu. Teď žlutavě svítí do širého okolí. Hrad jsem jen obešel a zamířil na snad nejčastěji procházenou bojofkovou cestu - od hradu ke kapli na kopci. Vše při starém, až na vykotlaný dub, kde jsme marně hledali (dávno tomu), indície směřující k nalzení pokladu. Od kapličky je krásný výhled na Old Svojanov a koukám, že i letos v dále na poli leží dva obrovští bílí slimáci. Pamatujete? Jdu však dále směrem k vysílači. I rybník na Předměstí je na svém místě, červené světlo na vrcholu stožáru svítí do dáli a protože se šeří, spěchám dolů na dolní okraj Oldtownu, kde je již několik let zrekonstruovaný (bál jsem se slovíčka "vkusně" - nepatří tady) kostelík s malebným hřbitovem vůkol. Tady by se Skoumalovi určitě líbilo...
Medvěd, 08.01.007
Šup k odkazům!
|
|
|---|
