SVOJANOV IX/04
26. až 28. listopadu 2004

Freedland <<< 2004 >>> Náš diář
- další fotky -

aneb
KAČENČINA 18+...

      A je to tady! Po více než roce usedám s chutí psát před monitor a klávesnici mého písidla a to, co se pokusím v následujících řádcích popsat se týká několikrát odloženého a nakonec z jiných rukou uskutečněného Svojanova. Byl jiný, netradiční, ale stejně plný zábavy. Berte prosím, článek s rezervou. Píšu o tom, jak jsem akci viděl svýma očima a budu jen a jen rád, jestli někdo přidá i názor svůj;-)

pátek a Hamry

      Je poměrně chladný pátek 26. listopadu. Příroda krásně zežloutla a v slábnoucích paprscích slunce, ve kterých se krásně lesknou cesty a padá listí, mířím od Mohelnice cestou necestou, polem lesem i zapadlými vesnicemi k hradu Svojanov. Potkat živáčka v těchto končinách rovná se výhře v loterii. V kopci nad Starým Svojanovem naposledy vidím červenající kotouč zapadajícího slunce a než vychladne motor mého auta na parkovišti před hradem, šeří se stále rychleji. Co teď? Auto se známou značkou ani jedno, na hradě pusto a tak rychlým hledáním v jízdním řádu zjišťuji, že pohnu-li si kostrou, stíhám autobus do Hamer. Pospíchám tedy ke křižovatce pod hradem.
      Jaké je mé překvapení, že zastávka tady už není. Co už, do Hamrů je to pět kilometrů, dojdu pěšky. Silničáři se tady letos činili a tak od Svojtownu až pod Bystré leží zbrusu nový asfalt. Jak dělaný na brusle. Docházím k zastávce Svojanov starý mlýn, kde evidentně dlouho nikdo autobus nehledal. Ten můj se (jsa zpožděn) teprve blíží a řidič linky Brno - Polička v šeru až na poslední chvíli registruje na krajnici postavu. Má předtucha se potvrzuje: "Člověče, za patnáct let jsem tady ještě ani jednou nezastavil!" Já mám radost a Zlatovánek mne odváží k vysněnému cíli.
      Hamry! Jak líbezně zní správnému pivaři tento název! Otevírám lítačky a vstupuji do šeré, ale malebné hospůdky za potokem. Trvá jen okamžik a z vedlejší jídelny se již šourá starý pán, známý to člověk, který to s pípou skutečně umí! Jsem v lokále sám a tak na mou objednávku reaguje zcela patřičně: odchází vedle do sklepa a po pěti minutách přináší pořádně načepovaný Gambrinus10. Kdo kdy byl na bečce, ví jak taková čepice od pípy vypadá. Netrpělivě počítám jeho šouravé kroky a už bořím své rty mezi tu super bílou smetanu. Ano, to je přesně ONO!!!
      Sedím u kamínek, ve kterých se topí šiškami a vedle mne usedá pan domácí i jeho paní. Začínají se vyptávat a hlavně povídat. Vzpomínají na zimy, jak vypadaly, když byli malí, na školu, kam museli dvě hodiny pěšky v závějích a já se vyptávám také. Na Všechny dobré rodáky. Ví a rádi povídají. Nádherná nálada, kterou jsem pořádně "vypálil" do své jinak velmi děravé paměti...
      Jako první se zastavuje v Hamrech Charlie. Nechápe mojí naprostou neochotu s nimi pokračovat dále ku hradu dále a záhy mne opouští. To už v hospodě nepobývám jen já, ale i dalších pět lidí. Pivo teče proudem už z výčepu a atmosféra plná příjemné pohody začíná přerůstat v rušnou (nikoli nezábavnou) zábavu. Čekám na druhé vozidlo, které řídí Blaha a veze další lidičky. Ti už neodolají a přisedají, aby dali také nejeden škopek pěnivého moku a podivili se dnes již neuvěřitelné ceně 15Kč: "Tady zítra musíme každopádně přijít," povídá Vendelín a já mu rád potvrzuji, že "to rozhodně pude." Občerstveni odjíždíme na hrad, aby na nás Kačenka nebyla zbytečně naštvaná. (Ale dá to přemáhání;-))
      U vchodu do hradní putyky, kde se dnešní posezení bude odehrávat, nás vítá uplakaná Kačenka. Opravdu nebyl dobrý nápad uvařit ji "v dobré víře" čaj s lysohlávkami. Trvá ji ještě drahnou chvíli než se ze slušné depky dokáže aspoň částečně dostat, ale tipuji, že dnešní večer je pro ni beznadějně ztracen. Ale nevadí, protože hlavní akce propukne až zítra večer. To už ale budou někteří lidé zase pryč. Sedáme ke stolům a pouštíme se do hovorů s dalšími a dalšími lidmi. Je příjemně, ale Otakar se opravdu nedá, takže odcházím spát mezi prvními, což během noci nelibě nese Charlie (dal si za úkol mne pořádně ožrat), a několikrát za noc se mne pokusí přesvědčit o to, že v posteli nemám co dělat. Nepovedlo se;-)

sobota a ... a Hamry

      Ráno je pošmourné a o bojofku obohacené. Hlavním aktérem se stal Rudolf, který nějak nad ránem zapomněl, že vhodnější bude seslést z horního bidla po nohách a vzal to rovnou ústy tvrdě k zemi. Krve jako z vola (Rudolf promine, ač Sparťan;-))) stav šoku a Konvískova Pavlína upalující autem k Poličce, odkud je pohotovost vyhnala až k Litomyšli! Ráno u snídaně koukáme na lehce pozměněného Rudolfa, který však bere vše s nadhledem drsňáka. Mě to nedalo a rýpnul jsem si něco ve stylu, že "koukám, na rozbití držky si už vystačíš..."
      Kromě Rudolfa však již k žádným škodám (duševním či materálním) nedochází a až na Charlieho, který opět vstupuje pomalu do klubu Svojanovských ožralů, a který jde ještě po snídani dadnout, vykládáme a sbíráme střípky včerejšího večera. Prostě dopolední pohoda.
      Prvotní plán odpoledne byl jednoznačný: Postup na Hamry. Pěkně pěšky, abychom vyvětrali a přitom poklábosili. Jenže sotva konečně i Charlie je připraven ke startu, začně venku nepříjemně mrholit a je po výletu. Charlie zajišťuje řidičku, sedáme do auta a hurá k Hamrům. A tady už není o čem psát. Každý, kdo z hradu odjížděl k domovu, se povinně zastavil na kousek řeči, rozloučit se a tak. My ostatní jsme si kromě piva pošmákli na fantastickém jídle a do toho přidali Budíka. Budík jest slivovice uzavřená do láhve ne nepodobné budíku o vatáži zvící čísla 40.
      A to se stalo osudným právě Charliemu. Od stolu se nám zvedal několikrát, vždy jsem jej včas zachytil, ale jednou byl v hospodě přece jen trochu větší frmol, čehož Charlie využil a nepozorován zmizel. Nerad jsem odcházel z hospody vidouc kymácejícího se Charlieho až daleko v zatáčce. Ale kamaráda (kór s tak těžkým závazkem) nemohu nechat napospas autům a vyrážím za ním. Cesta to byla krušná. Charlie stále zastavoval úhybnými manévry ke středu vozovky protijedoucí auta a až nepříjemný doklek na jeho churavé koleno jej přece jen dostal z deléria. To už za námi zastavuje Charlieho auto a nastupujeme. Je nejvyšší čas - v šest propuká hradní veselí!

      Proklatě velké kuře slibovala osádka svojanovského hradu jako večerní žranici Kačence, když objednávala večerní krmi a tak jsme na toho malého ptáka koukali všichni nevěřícně. Což o to, my co jsme byli na Hamrech jsme měli základ, ale ostatní. Když k tomu připočteme nepitelného Otakara, tak naštěstí negativa večera končí. Jsme přece u gró věci a to už je mnohem veselejší. Vendelín přivezl projektor a hromadu fotek z dovolené u indiánů v Tibetu a jal se k tomu vykládat. Parádní podívaná jen co je pravda. I Charlie na chvíli přerušil spánek, když se dozvěděl, že je tady Lenča z Brna, a přišel na chvíli mezi nás. S Vendelínem jsme kromě fotek taky slušně poklábosili a nebýt zodpovědnosti, určitě bychom potáhli dále, kór když to Vendelín jistil v Hamrech zakoupeným budíkem...
      Před usnutím jsme ještě zkontrolovali věž a nádherný pohled směrem do údolí Křetínky, ve kterém se povalovala mlha hustá, že by se dala krájet a možná ještě dál...

neděle - mizíme domů

      Zase ty nenáviděné konce! Dopolední hradní putyka plná propařených lidiček, ranních vyprošťováků, nešťastníků neustále hledající své svršky, ale především lidí spokojených s dobrým víkendem. Někteří jsme stihli ještě malou dopolední procházku a krátce po poledni stejně jako jsem první na Svojanov přijel, stejně jsem poslední předhradí i opouštěl. Pěkně pomalu, koukajíc nejen po cestě, ale i okolí, abych si cestu trochu prodloužil přes Jeseníky, projel si Mirotínek ležící pod letošním prvním sněhem, zastavil se v Excellentu na dobrý oběd a v pohodě dojel akorát před setměním domů. Ano, byl to super víkend, který zase nějak zatraceně rychle utekl...

Medvěd, 15.12.04


další fotky

Freedland <<< 2004 >>> Náš diář
webzdarma.cz