SVOJANOV VIII/01
23. až 25. listopadu

      Tak jako ke každému Svojanovu patří bojovka, před jeho začátkem musí člověku přijít zvadlo, které tentokrát obsahovalo indicie vedoucí k vyřešení záhady Svojexpresu. O jakou záhadu šlo se můžete dočíst právě tady:

      Do ranní mlhy zahoukala majestátně lokomotiva. Několik mužů ji připojovalo k dlouhému vlaku, hejna vrabců se na peróně pralo o kousek sušenky, zřízenci plnili útroby vlaku zavazadly a před nádražím se otevíraly první stánky.
Svojanov bývává především o luštěninách. Dáte tuhle?       O pár hodin později tu již postávají cestující jednoho z nejznámnějších vlaků - Svojexpresu, aby se s ním vydali na dlouhou pouť napříc státem. Poslední tři vozy patřily vůbec k těm nejluxusnějším a i lidé přicházející k těmto vozům se řadili do vyšší společnosti. Peróny se zaplnily lidmi, lord Saltir pobízel svého sluhu Heyse a kýval na pozdrav velkopodnikateli panu Brawnovi a jeho novomanželce, mladé dámě paní Elizabet Brawnové. Opodál stál doktor Barnicot s mladým novinářem Jamsem Wildrem, který během této cesty hodlal napsat svou životní reportáž.
      Tyto poslední tři vozy vynikaly nejen svou luxusností, ale i privilegiem mít svou vlastní kuchyň a zavazadlový vůz, který byl také posledním vozem vlaku a do kterého dva sluhové pana Brawna, Mortimer a černoch Gibson nakládali maličký trezor. Poté zapečetili dveře a uzavřeli také dveře mezi kuchyní. Vagón bude možno otevřít až v cílové stanici za dva dny, jinak se k němu nemá šanci nikdo dostat. Pan Brawn překontroloval bezpečnost a spokojen se vrátil k debatě s lordem Saltirem.
Svojanov měl poosmé svůj jízdní řád:-)       Ostrý hvizd píšťalky protnul ticho a celý vlak se dal do pohybu. Zanedlouho nechal město za zády a uháněl krajinou jako vítr. Cestující, nyní již ubytovaní ve svých apartmánech, seděli v salónku a oddávali se svým kratochvílím. James Wilder seděl v rohu místnosti a horlivě si zapisoval první dojmy. Cesta ubíhala, za okny se střídala města, měnila krajina, až vše zahalila tma. "Dobrý večer, paní Brawnová," pozdravil doktor, "spěchám do svého kupé, začalo pršet a já mám otevřené okno."
      "Měl by jste si pořídit sluhy, doktore," usmála se a odcházela směrem do jídelny.
      V jídelně se podávala večeře a když konečně i tento vůz osiřel, sluhové otevřeli bar a i oni se pohodlně usadili do křesel. Zůstal tu s nimi pouze novinář Wilder, chtěje zachytit každý moment této jízdy. Sluhové, nyní již bez přísného pohledu svých zaměstnavatelů, zdattně upíjeli z láhve a začali se postupně rozpovídávat. "Jó, milejdy asi nemá ráda černochy a tak mi to dává často znát. Nemám ji rád, ale to kromě pana Brawna snad nikdo," povídá Gibson.
Tady můžete mrknout na znění druhého výslechu...       Martimer se pousmál: "To je pravda. Jak píská, tak on skáče. Je ochoten pro ni udělat cokoli. Chtěla vidět Ameriku, jelo se do Ameriky. Touží po nádherném voze, má ho. Jsem zvědavý, kdy ho oškube dohola."
      "A kde je Heys?" Zeptal se Wilder.
      "Zítra bude ruská snídaně, tak sem musíme dovést samovar."
      V tom se otevřely dveře do kuchyně, odkud Heys táhl mohutný samovar. Když se ho podařilo sluhům dát na stůl, všichni usedli a pokračovali v pití. Heys se se svým dobráckým úsměvem ukázal jako rodilý barman a zručně míchal rozličné nápoje. Sám si také hojně nahýbal z láhve za pultem, až ho museli kolegové do jeho kupé odnést. Když ho uložili, i oni se odebrali ke spánku. Vlak si nadále ujížděl krajinou a do ticha noci bylo slyšet klap, klap, klap, klap.
... a tady je k dispozici třetí.       Bohužel ráno pasažéry neprobudily ranní paprsky, ale bezpečnostní agent vlakové společnosti. Když se konečně všichni dostavili do salónu, zrovna svítalo. U baru stál zdrcený Brawn a usrkával čistou whisky.
      "Jsem rád, že jsme se tak rychle sešli, dámo a pánové. Musím vám oznámit jednu velmi zlou zprávu, kterou ostatně již někteří z nás vědí," a koutkem oka se podíval na pana Brawna. Ten ale mlčel a upíral svůj skelný pohled někam z okna vlaku.
Fíci právě vyřešili jeden z kvizzů:-)       "V noci nějaký zloděj, velmi obratný zloděj, odpojil poslední vůz, ve kterém byly drahé kameny, které vezl pan Brawn k prodeji. Protože nebyly poškozeny dveře v kuchyni, spojující zavazadlový vagón, musel zloděj přelézt přes celou střechu jídelního vozu. A protože je nemožné nastoupit či vystoupit v takovéto rychlosti, musel se vrátit. Z toho, dámo a pánové, plyne, že pachatel je tu, mezi námi. Do vagónů vpředu se nemohl dostat, všechny dveře na noc osobně uzamykám a ráno byly zámky neporušené. Než ale vyvodíme závěry, počkáme do příští stanice, kde nastoupí detektivní tým naší společnosti a svým jménem vám slibuji, tedy hlavně panu Brawnovi, že pachatel bude v cílové stanici předán policii. Poprosím vás tedy o to, aby jste zachovali klid a posečkali zde v této místnosti." Agent naposledy přeletěl pohledem po udivených tvářích, rozloučil se a odešel s kolegem do přední části vlaku. Cestující dosti nechápavě a podezřívavě hleděli jeden na druhého a kromě jednoho člověka přemýšleli nad jedinou otázkou: Kdo je pachatelem?


Medvědovina
Úvod

Hlavní organizátoři osobně. Lenka Voeljníčková a Martin Beneš.       Jak jistě víte, pár měsíců před podzimním osmým Svojanovem se nám dva hlavní organizátoři rozešli. Válka Roseových se, pravda, nekonala, ale přesto nadskakovaly skleničky v celé brněnské Mrkosově ulici. V nás svojanovažádostivých velice hrklo, poáč osud hradu a hlavně klání na něm zdál se být tenkrát jednou provždy spečetěn.
      Leč naštěstí pro všechny z nás, kteří se tak rádi Svojanovských taškařic zúčastňujeme, události nabraly jiný směr...

      Je pět hodin odpoledne, venku se už beznadějně setmělo a já sedím ve vlaku ze Svitav směrem do Moravské Chrastové. Je mi pořád ještě špatně po včerejší oslavě. Permoníčci bijou hlava nehlava. Ve Svitavách - Lánech stojí na nástupišti pět křižáků! Přemýšlím, že by nebylo špatné, kdyby jeli s námi na hrad. Jenže, smůla, čekají na vlak opačným směrem. Vystupuji v Chrastové a u autobusové zastávky vidím známou bílou péřovku: Manťas! A hned kousek vedle takové to malé červené s Tatonkou na zádech: Lenča! Přece jen jedou na hrad spolu? ;-)))
Jáj, to byla dvojka!       Autobus přijíždí za malou chvíli, během které slušně vymrzáme. Přece jen už tady leží první letošní sníh. Nasedáme do lehce temperovaného autobusu a míříme několika zajížďkami na rozcestí před Svojanovem. Pan řidič nám sice doporučuje chvíli počkat na možný přípoj (jistý si nebyl), jenže v téhle zimě bude pro nás rozhodně příjemnější ostrý pochod. Vyrážíme. Nutno podotknout, že organizátoři vyráží notně obtěžkáni taškami.
Vaříme!       Zima je slušná a tak jsme rozhodnuti, že si uděláme malou přestávku ve Svojtownu v penziónku. S Manťasem se "zahříváme" pivkem, Lenča se pokouší o vínko. Kohopak tady potkáváme? Ano, bývalý kuchař z hradu, který sedí ale úplně na stejném místě jako na minulém půlročníku! Historie se opakuje.
Vaček s Pájou.       Za nějaký čas, kdy už Lenča chytá slušnou haluz z toho, že ještě STÁLE NENÍ NA HRADĚ, přichází na kafčo Skoumal s paní Marcelou. Možná bychom i poseděli kratší dobu, jenže obsluha je v hospodě tradičně pomalá. Na hrad nakonec odcházíme před osmou: SMS z hradu: "Pospěšte si, jídlo se vydává jen do osmi."

Pohoda ...

Charlie a slečna Kateřina. Stejná jako tenkuát:-)       Znáte ten pocit: Přijdete do nějakého prostoru, který vám je známý a který je navíc k prasknutí naplněn vašimi přáteli? To pak člověk sedne ke stolu a koupe se v nádherné pohodě. Je mu hodně fajn a přitom ani nemusí pořádně moc vykládat. Skvělé! Na Svojanově tohle funguje vždy a na sto procent!
Dřevák Lukáš Bláha s melodickým dřívím v rukou a otevřenou hubou. Zpívá:-)       Oproti všem taškařicovým zvyklostem budeme pařit v pátek dole v hospůdce. Hrad není vytopen a nakonec ani necítíme žádnou újmu. "Televizní" stůl se stává pro dnešní večer hlavním békacím místem. Lukas s Mácou se vystřídají několikrát u kormidla (kytary), přičemž my ostatní se také vypínáme k heroickému výkonu a zpíváme, seč nám hlasivky stačí. Snad jen Lukas je trochu nešťastný, že na židli vedle něj opět našel cestu jeden z našich zpěváckých talentů...
Míra Volák...       Snad ještě někdy před půlnocí (omlouvám se, ale čas nebývává na Svojanově tou nejsledovanější věcí) vyhlašují organizátoři převléknutí do hábitů vrchních policejních inspektorů první bojovku: "Ty vole, to znám!!!" Úkolem všech přítomných detektivů je odhalit místo, věc či osobu, která se objeví na promítacím plátně. Inspektoři asi trošku podcenili chytrost detektivů, mezi kterými se odehrála malá překřičovací válka o jeden až tři body za každou správnou odpověď.
Hospůdka páté cenové skuliny...:-)  Míra Volák a Marcela.       Po vyčerpání všech indícií inspektoři ještě rozdali všem přítomným jízdenky do Svojexpresu a k ní první luštěninu. To abychom věděli, co máme zítra "po ránu" dělat. Následovala zcela nevázaná atmosféra, při které došlo nejednou na Medvídka, Dřeváky (k velké Skoumalově radosti), Osmému dni a mnoha dalším písním. Prozpívali jsme se do brzkých ranních hodin a došlo dokonce na pár čistě vokálních skladeb. Člověk přitom pozapomněl i na Otakara.

*****
Bojofka ve větrném poryvu

      S Lukasem a Charliem jsme bojofku opustili ještě nad svojanovským kostelem. Víme jen tolik, že pochopitelně vyhrála Roudnice. Jen chudák vrchní inspektor se Roudničáků nemohl střepat celou cestu a chytil jemnou schízu. O průběhu bojovky se naštěstí můžete dočíst ve spodní části, protože její průběh inspiroval Řízka k popsání.

"Zkratka" do Hamrů

Parking na SVojanově. Sledujte vozový park!       "Jo chlapi, teď je ideální příležitost. Mizíme!" povídá ooskarovaný Lukas a "nenápadně" odbočujeme na okraji lesa od ostatních detektivů. My tři jsme si naivně mysleli, že nejkratší směr k Hamrům máme vychytaný. Vždyť tudy šla bojofka již několikrát! Obcházíme tedy lesem horizont kopce, abychom po několika stech metrech zjistili, že jsme se zase až tak od ostatních detektivů moc nevzdálili! Jednou dokonce potkáváme Roudničáky, kteří nám nějak nevěří, že "Jen procházíme," a vrchní inspektor aspoň na chvíli získává drahocený čas. Nahoře na kopcích velmi nepříjemně profukovalo a my pořád nemohli najít tu správnou cestu. Nakonec marně hledáme vlek nad hospodou a nepochopitelně po sestupu zjišťujeme, že jsme se sekli o kilometr. Vyšli jsme kousek pod pilou a jejím skvělým přejezdem. Cesta je pochopitelně až za Křetínkou. Takovou cestu by snad nevymyslel ani známý edvenčrista Manťas.

Konečně Hamry!

Mapa jasně popisující cestu do Hamrů...:-)       U pily ve srázu se domlouvá Lukas s Qětulí, která doráží do naší oblíbené hospůdky chvíli před námi. Místním majitelům netrvá moc dlouho a po našem oznámení, že nás příjde více (tak dvacet), už vědí, s kým mají tu čest. Nějak se jim nelíbí náš styl ťukání s krígly (Pravda, asi je jejich strach oprávněný, když vidí, jak si Qětule připíjí s každým už po sedmé a to se stejným pivem.), ale nikdy jsme tam žádnou sklenici nepoškodili.
Medvídek Pů. Psal Pan Roman u této fotky:-)       V Hamrech se sedí skvěle. Co skvěle, výborně! Výborné pivko G i jídlo a k tomu pravá nefalšovaná domácká atmosféra. Je nám hodně líto, že je to sem tak hodně daleko. Na druhou stranu se máme proč těšit na každý svojanovský půlročník. Vykládáme, pojídáme Qěťuliny skvělé buchty, popíjíme ... Po nějaké chvíli přichází pěšky ze Svojanova i Jaňule. Pořád se nám nechce končit a posledních piv bylo mnoho. To už přijel i Ála autem a jen nerad přihlížel dalšímu objednávání. Snad někdy kolem sedmé tedy naposled platíme, Qětule si dává na závěr zlatou tequillu a odcházíme.
      I jízda autem byla koží! Vepředu sedí Qětule, na ní Charlie na místě spolujezdce, my ostatní vzadu. K tomu JAŘi naplno a spousta keců. Báječná jízda!!!

Hradní pařba

Hodovní místnost by mohla povídat. Kdyby mohla:-)       Přijíždíme na hrad v rozdílné kondici. Všelijak jsou na tom i ostatní přítomní. Někteří nepřítomně dospávají v hradních komnatách včerejší spánkový deficit, jiní netuší, kde jsou a ostatní vlažně poposedávají v Rytířském sále hradu. Takhle má vypadat celý večer? Jen to ne!
Paříž? Ale prdlajs. Svojanov!       Chlebový guláš roznášejí sloužící po osmé hodině. Qětule se snaží se všemi seznámit (s některými i několikrát...) a nám s Charliem je smutno, že Vendulka musela zůstat dole v hospůdce. Zpívání nám dnes po včerejších výkonech taky moc nejde, čímž se nepodaří stmelit bandu do bandy. Nakonec to ani nebyla moc velká škoda. Jedna skupinka hrála žolíka (Alíka, pozn.<-Sko->), Roudničáci přišli se skvělou společenskou hrou a ostatní vykládali, vykládali, vykládali...
      ... a najednou bylo zase ráno! Pět? Šest hodin? Kdoví! (Půl čtvrté, pozn.<-Sko->) Speciálním programem pro spící byl Skoumalův příchod do hradních komnat za neustálého opakování refrénů tolik oblíbených Dřeváků. Chvíli prý trvalo než usnul, ale pak se konečně rozhostilo na hradě zasloužené ticho.

*****

      Kolem jedenácti eviduji jakýsi zvýšený pohyb v komnatě. Zvláštní, někdo mi nakakal do huby... Pro okolí vypadám zajímavě, nikoli však atraktivně. (Na fotku si chvilku počkejte!)
      Před poledním odjíždějí první detektivové, čímž se spouští neustávající lavina loučení. Sakra, jak ji nemáme rádi!!!
Nikdy nebuďte Medvěda bez příčiny!!!       Nadchází nejvyšší čas nominace na Svojanovského ožralu. Ač Charlie prudí, že tričko už nechce, nemůžeme zapomenout jeho skvělého pátečního výkonu. (V sobotu pro jistotu na hradě jen kofoloval.) Charlie vyhrál zcela přesvědčivě a tím obhájil podruhé titul. Svojanovský ožrala se stal podle nepsaných pravidel neputovním. Zůstane jednou provždy Charliemu. Jediný, kdo přišel v nominacích s křížkem po funuse (Fünf by mohl vykládat...), se stala konvískova Pavlínka, která nám skvěle předvedla, že příště se dokáže do soutěže připojit. Pavlínko, jen to chce trošičku dříve.
Ajajaj. Nedělní nepříjemnost...       Kolem druhé nás na hradě mnoho nezůstalo a i přes skvělé počasí venku se nám od Vendulky nějak nechtělo. Odcházíme v šesti (LeV, Manťas, Jeli, Vaček, Kufberek a já) po třetí hodině na autobus. Ač cesta z hradu vede dolů, vůbec se nám nechtělo. Dvakrát jsme dokonce zaváhali, zda přece jen směr kroků našich neotočíme k hradu.
Abys nezapomněl!       Autobus nás bezpečně dováží do Chrastové, abychom v ní zašli sečkat příjezdu nejbližšího vlaku do místní Budvarky. Jenže se nám tak dobře sedělo, že nakonec posedíme až do vlakového "rozstřelu" kolem sedmé hodiny. Brňáci mají chvíli ještě čas. Loučíme se s nimi a my s Kufberkem a Vačkem cestou vlakem alíkujeme...

Ahóóój v dubnu 2002!!!

-md-


Řízkův dodatek

Na hradě i v podhradí...       Navážu na -md-, jenž spolu s dalšími "kolegy" zběhnul z cesty pravdy a křižoval v poryvech větru (doslova) směrem ku vísce Hamry. To ostatní byli jiní kabrňáci.
      Na počátku vše směřovalo ke krásnému dni, kdy příjemnou procházkou projdeme všechny záchytné body, jakoby náhodou splníme úkoly a pak, příjemně unaveni, strávíme zbytek dne (či večera) na hradě v družném hovoru a zábavě. Manťas však, kulišák, mínil jinak. Naplánoval to hezky, určitě měl v plánu nás všechny utahat pochodem, což se mu v mnoha případech i podařilo. Cesta ubíhala jen velmi zvolna a často jsme zavzpomínali, jak asi vypadá to žluté kulaté, co jinak normálně visí na obloze. Máca pak jadrně prohlásil: "Na hovno do Norska, tady to fičí taky tak, zima jak v ruským filmu. Fjordy a další pičoviny nepotřebuju." V té chvilce nezbývalo, než souhlasit. Naštěstí bylo zamrzlo, takže se dalo skotačit cestou, ale spíš necestou po polích, které Manťas uznal za hodné našeho pohledu a chůze. Nedovedu si představit, co by bylo, kdyby bylo 5 nad nulou. Rozumějte, nenadávám Manťasovi, pouze na počasí. Začátek byl nádherný, Oskar pecnil na plný kule, paráda. No a pak - vraťte se na začátek mého příspěvku.
Fíci.       S tím souvisí i události večerní. Značně unaveni jsme se sbírali (mluvím za brněnskó enklávu) až k osmé hodině večerní. Po jídle, jež někteří pozřeli, jiní ne, přišla již Medvědem zmíňovaná, družná zábava, bohužel (bohudík?) byla rozkouskována na skupinky - Ródnice, Brno atd. Skupinky se bavily nadmíru dobře ale mě to trošíčku mrzí. Jezdím na Svojanov hlavně proto, že ve velké společnosti je velká sranda, písničky, fórky, situace, však to znáte. Aspoň s pár lidičkama jsme dali řeč a pobavili se.
Máša. Diagnóza: Roudničák:-)       Kdy jsme šli spát netuším, bylo to středně brzo/pozdě, těžko říct. Ovšem už teď se těším na "jarní" Svojanov. Tentokrát to roztočíme, drahoušci.
      PS: THX Léně a Manťasovi za Svojanov.
      THX Otakarovi, pivu jež nikdy pivem být nemělo a ukázalo, že může být i hůř.

Řízek


Šup k odkazům!

- zvadlo -
Zvadlo - úvod. Nabídka jídelního vozu na zvadle. Co s sebou? A vy to nevíte??? Záhada Svojexpresu v originále. Jinak si ji můžete přečíst výše.

webzdarma.cz